Snová zádumčivost hlubokých lesů v létě i mlžně
přízračných hřebenů na podzim, jiskřivě bílé
kvítky prvních sněženek a bledulek na Bukačce,
ospale líné dny podhorských vesniček a samot na
sklonku léta. Tajemná krása strmých údolí,
čase, kdy na lukách voní srpen, trouchnivějící kmeny pod Komárem. Opuštěný,
dávný život tušící kámen v louce, kde dříve stával dům, ves, osamělý strom u cesty,
věčný a omšelý svatý na stráni, nepochopitelný a neuchopitelný genius loci těch
míst............tak mně bylo dopřáno poznat a vnímat krajinu Orlických hor.